Po výhře Pruska v prusko-francouzské válce je francouzské město Rouen plné pruských vojáků, které musí obyvatelé, i když nedobrovolně, ubytovat ve svých domech a živit. Obchodu se nedaří. Lidé žijí ve strachu. Deset lidí získává povolení od pruského generála, že mohou odcestovat. Vypraví se dostavníkem do Havru za lepším životem. Chladného rána se v dostavníku sešli pan a paní Loiseauovi, pan a paní Carré-Lamadonovi a hrabě a hraběnka Hubert de Brévilleovi. Těchto šest lidí z vyšší společnosti uznávalo náboženství a mělo pevné zásady. Spolu s nimi cestovaly dvě jeptišky, "demokrat" Cornudet a prostitutka Kulička. Všichni – až na Kuličku – opouštějí město ze zištných důvodů. V dostavníku se střetly společenské vrstvy s náboženstvím a s politickými názory. Cestují v zimě a cesta trvá déle, než předpokládali. Všichni počítali se zastávkou v nedalekém hostinci. Mají hlad. Všichni zprvu pohrdají Kuličkou. Povídají si o politické situaci a o svém vlastenectví. Čím déle cestují, tím větší hlad mají. Najednou Kulička vytáhne košík plný jídla. Nechtěla utrácet za jídlo v hostincích a vzala si jídlo s sebou. Když vidí hlad v tvářích svých spolucestujících, nabídne jim jídlo ze svých zásob. I cestující z vyšší vrstvy nabídku přijmou. K večeru dorazí do hostince. Druhý den ráno všichni chtějí pokračovat ve své cestě dostavníkem. Dostavník však není připraven, jelikož pruský důstojník zakázal jeho odjezd. Dozvědí se, že pruský důstojník chce využít služeb Kuličky. A dokud se mu Kulička nepodvolí, odjezd nepovolí. Nejprve jsou všichni zděšeni a podporují Kuličku v jejím vlasteneckém rozhodnutí – odmítnout Prušáka – ale čím déle jsou v hostinci, tím více chtějí pokračovat v cestě. Když se Kulička jde podívat na místní křtiny (sama má dítě), začnou ostatní vymýšlet plány, jak ji přesvědčit. Začnou Kuličku přemlouvat. Chtějí, aby byla Prušákovi po vůli a oni mohli pokračovat v cestě. Jediný, kdo s jejich plánem nesouhlasí, je Cornudet, jenž se sám chtěl s Kuličkou vyspat. Nevadí jim, že je Prušák. Jejich vlastenectví jde zčista stranou. Nakonec se Kulička podvolí naléhání a splní Prušákovu podmínku. Den poté je dostavník připraven k odjezdu. Všichni Kuličkou za její čin opovrhují. I přestože ji k tomu sami nabádali. Když Kulička přijde k dostavníku, nikdo na ni nepromluví a pouze opovržlivě odkloní svůj pohled. Dělají, jako by ji neviděli a neznali. Jen si ji pohoršeně přeměří pohledem. Po pár hodinách cesty cestující vytáhnou své zásoby jídla, které začnou pojídat, ale Kuličce nenabídnou. Kulička ráno ve spěchu na jídlo nepamatovala. Pouze si vzpomněla na svůj košík plný jídla, který oni snědli. Nejprve cítí zlost, ale zanedlouho ji přemůže pláč. Paní Loiseauová podotkne: "To pláče hanbou." A Kulička pláče stále dál...
Téma
- Kritika, proměnlivost lidí, využívání jiných
- Lidé z nižších spolenčesnkých vrstev (prostitutka) mohou morálně převýšit bahatší lidi z vyšších společenských kruhů
Motiv
- Prusko-francouzká válka
- prostitutka, morálka, vydírání, kritika, společenské rozdíly, změna morálních hodnot, dostavník, hostinec, politická situace
Prusko-francouzká válka, 1870 v Normandii
Povídka (dělena na odstavce)
Popisný úvod (situace ve válkou zpuštošené Francii)
Chronoglická (děj se odehrává během několik dnů)
Uzavřený závěr (Kulička odousdí osazenstvo dostavníku)
Druh: Epika
Žánr: Povídka
Er-forma (minulý čas)
Autor je vševědoucí
Slohový postup (vyprávěcí a popisný)
Alžběta "Kulička" Roussetová
- Malá, baculatá, obalená sádlem
Hrabě Hubert de Bréville
- Bohatý, je členem městké rady, diplomat, slušný
Hraběnka de Bréville
- Bohatá, dobře vychovaná, umí lidi dobře pohostit, vypadala skvěle
Cornudent
- Demokrat, alkoholik, měl zrzavý plnovous, byl hodný a ochotný
Follenvie
- Dobře živený majitel hostince
Pan Loiseau
- Vlastnil obchod s nekvalitním vínem, vychytralý a veselý
Paní Loiseauová
- Razná, velká a silná
Jeptišky
- Velmi tiché, pokorné
- Starší - dolíčkovatá tvář
- Mladší - slabounká a hezká
Pan Carré-Lamadon
- Vlastnil 3 předelny bavlny
Paní Carré-Lamadon
- Mladá, malinká, milá a hezká
Důstojník
- Pruský důstojník, tvrdohlavý, "nadržený"
Krátké dialogy
Přímá řeč
Vypráveč
Častá přirovnání
Hodně detailů
Přímá řeč
Zvlaštní výrazy
Doslovný překlad
Archaické výrazy
Nádech humoru a sarkasmu
Francouzké výrazy (jména)
Vsuvky
Metafora (přenášení významu původního pojmenování na jiný předmět)
Personifikace (obrazné pojmenovaní, termín více výrazů)
Metonymie (Na rozdíl od metafory, která vzniká na základě vnější podobnosti, metonymie spočívá v přenosu označení na jiný objekt na základě jiné souvislosti.)
Synekdocha (je jazyková, při níž je název celku použit pro označení části nebo naopak název části pro označení celku)
Litotes (opak hyperboly)
Epiteton (důrazňuje určitou vlastnost osoby, předmětu nebo jevu, případně autorův hodnotící nebo citový vztah k nim)
Oxymóron (někdy též protimluv, je spojení slov, jejichž význam se navzájem vylučuje)
Řečnické otázky
Guy de Maupassant (1850–1893)
narozen na zámku Miromesnil ve šlechtické rodině
v jedenácti letech se mu rozvedli rodiče, a tak odcestoval s matkou do Normandie
od třinácti studoval v Rouenu, kde v osmnácti zachránil tonoucího básníka Algernona Charlese Swinburna
studoval poezii a drama
zúčastnil se prusko-francouzské války
1871 opustil Normandii a přestěhoval se do Paříže, kde byl zaměstnán jako námořnický úředník
1878 se stal redaktorem ve význačných novinách, jakými byly např. Le Figaro, Gil Blas, Le Gaulois nebo l'Echo de Paris
v tomto období začíná nejvíce vzkvétat jeho spisovatelské umění
hodně cestoval po Středomoří
již od mládí byl nakažen syfilidou, i když to dlouho popíral. Na konci 80. let byla tato nemoc již příliš
pozorovatelná na jeho osobnosti, trpěl depresemi, bolestmi a strachem ze smrti, situace mu
neulehčovaly ani halucinace, při kterých si představoval, že mu mozek pomalu rozežírají mouchy
1892 se pokusil o sebevraždu, ve které mu zabránil jeho sluha, poté byl převezen do ústavu pro choromyslné, kde 6. července 1893 zemře
Realismus
za jeho tůvrce je považován Émile Zola
hrdinové z okraje společnosti, týrané ženy a děti, opilci
děj často končí špatně
spisovatele láka pesimismus (lidkás bída, smrt, stáří, drastické a odpuzující scény)
Naturalismus souvisí s determinismem (člověk je předurčen prostředím a vrozenými vlastnostmi - dědičnost)
autor nevstupuje ani nezasahuje do děje, nechává vyvíjet události přirozeně
cílem je obnaži člověka ve fyziologické podstatě, jako bytost se řídí pudy, ne mozkem
Naturalismus
z latinského natura (příroda)
je to umělecký směr, ve kterém se snaží naturalista zachytit nezkreslenou realitu
vznikl v 70. letech 19. století ve Francii z klasického realismu
chápe se jako jezna z podob (realismu)