Programovací jazyk je prostředk pro zápis algoritmů, jež mohou být provedeny na počítači. Zápis algoritmu ve zvoleném programovacím jazyce se nazývá program.
- Nižší vs. Vyšší
- Assemblem vs C#,Java,Python
- Kompilované vs Interpretované
- C#, Java, C/C++ vs PHP, Python, Java
- Funkcionální vs Procedurální vs Inperativ/Imperativní
- Lisp vs Prolog vs C/C++, C#, Java, JavaScript, PHP
- Dle užití
- Web: HTML, PHP, JavaScript
- Grafika: Python, C++
- Hry: C++
- Značkovací vs Programovací
- HTML, XML vs Cokoliv předchozího
- Nové vs Zastaralé
- JavaScript, Ruby, Lua vs Pascal, Basicm Fortran
Python V praxi se hodí například pro psaní skriptů pro urychlení repetitivní činnosti, ať už mezi vědci, výzkumníky nebo běžnými programátory. Využívá se hojně pro analýzu dat, zpracování obrazu, zvuku
Syntaxe = způsob jak se příkazy zapisují (odhalí kompilátor) Sémantika = vypovídá o významu daného příkazu
iv (podmínka) = syntaktická chyba - neznám příkaz iv
if (age<18)
System.out.println("Plnoletý");
prom/0
V informatice je syntaxe programovacího jazyka soubor pravidel, která definují kombinaci symbolů, které jsou považovány za správně strukturovaný dokument nebo část v tomto jazyce To platí jak pro programovací jazyky, kde dokument představuje zdrojový kod, tak pro značkovací jazyky, kde dokument představuje data Syntaxe jazyka defunuje jeho povrchovou formu Textové programovací jazyky jsou založeny na posloupnosti znaků, zatímco vizualní programovací jazyky jsou založeny na prostorovém uspořádání a spojení mezi symboly (které mohou výt textové nebo grafické). Dokumenty, které jsou syntakticky neplatné, obsahují syntaktickou chybu.
Sémantika programovacích jazyků je v teorii programovacích jazyků obor zabývající se důsledným matematickým popisem významu programovacího jazyka. Zhodnocuje význam syntakticky platných řetězců v daném programovacím jazyce, včetně jejich výpočtu. V případě ohodnocování syntakticky neplatných řetězců, není výpočet proveden. Sémantika popisuje procesy, které řídí počítač při vykonávání programu v daném programovacím jazyce. Například tím, že popisuje vztah mezi vstupem a výstupem programu, nebo popisem jak program poběží na určité platformě, tedy vytvořením modelu výpočtu. Dělí se na:
- Statickou
- Sémantika programovacích jazyků je v teorii programovacích jazyků obor zabývající se důsledným matematickým popisem významu programovacího jazyka. Zhodnocuje význam syntakticky platných řetězců v daném programovacím jazyce, včetně jejich výpočtu. V případě ohodnocování syntakticky neplatných řetězců, není výpočet proveden. Sémantika popisuje procesy, které řídí počítač při vykonávání programu v daném programovacím jazyce. Například tím, že popisuje vztah mezi vstupem a výstupem programu, nebo popisem jak program poběží na určité platformě, tedy vytvořením modelu výpočtu.
- Dynamickou
- Dynamická sémantika je řešena přímo za běhu programu. Dynamicky typované jazyky jsou významné v jednotlivých jazykových konstrukcí. Jaký úkon se má provést, když je v programu napsán daný příkaz nebo priorita operátorů. Dynamická sémantika je obzvlášť náročná u programovacích jazyků s rekurzivním voláním podprogramů, proto je nutné vést evidenci o volání téhož podprogramu. Z kterého se vytváří aktivační záznamy pro jednotlivá volání podprogramů a jejich následné ukládání do zásobníku.
Zdrojový kód (zdrojový text slangově zdroják, anglicky source code) je v informatice označení zápisu počítačového programu nebo jeho části v nějakém programovacím jazyce. Kompletní zdrojový kód softwarového projektu je obvykle uložen v jednom nebo více textových souborech. Zdrojový kód může být buď přímo prováděn (interpretován) interpretem nebo přeložen kompilátorem, který z něj vytvoří spustitelný soubor (případně doplněný knihovnami) obsahující strojový kód, který může operační systém zavést do paměti a spustit, takže je prováděn procesorem počítače. Běžný uživatel počítače obvykle se zdrojovým kódem nepřijde do styku. Zdrojový kód obvykle programátor zapisuje pomocí textového editoru, ale může být též generován specializovaným programem. Textový editor může být součástí vývojového prostředí (IDE), které programátorovi tvorbu zdrojového kódu usnadňuje a poskytuje mu další podporu: zvýraznění syntaxe, vyznačení syntaktických chyb, nápověda, seznamy funkcí, příklady, přímý přístup k navazujícím nástrojům (vyvolání kompilátoru, možnost krokování a sledování průběhu programu pomocí debuggeru, vytváření souborů pro řízení překladu (Makefile), zpracování dokumentace a podobně). Samotný zdrojový kód nelze přímo využít. Je potřeba ho buď nechat přímo provádět interpreterem nebo je možné ho nejprve překladačem přeložit do cílového strojového kódu procesoru a poté ho nechat přímo procesorem vykonávat. Zdrojové kódy se obvykle s jednotlivými programy nedistribuují a běžný uživatel s nimi nepřijde do styku. Zvláštním případem je open source software, kde je dostupnost zdrojových kódů obvyklá. Umožňuje pokročilým uživatelům programy upravovat a zdrojové kódy přímo využívat (viz distribuce Linuxu a speciálně Gentoo Linux).