soucasnost.xml

<part>
  <para>
    S příchodem Internetu se výše popsaná "rovnice" zásadně změnila. Z
    tvrzení, že Internet představuje stejnou revoluci jako tiskařský lis, se
    stalo klišé. Internet revoluci skutečně způsobil, ale poněkud
    jinou. Tiskařský lis umožil, aby se z jedné předlohy vyrobilo třeba tisíc
    knih, avšak tyto knihy stále musely doputovat z tiskárny ke
    čtenářům. Knihy nebyly pouze médiem, které by sloužilo k "upotřebení"
    obsahu, sloužily i jako médium přenosu. Celkové náklady vydavatele tak
    byly přímo úměrné počtu dodaných kopií. V takové situaci dává smysl, aby
    každý čtenář nesl část nákladů na distribuci. Každý uživatel je totiž svým
    způsobem zodpovědný za část vynaložených prostředků. Drží-li knihu
    (resp. nahrávku) v ruce, je jasné, že se k němu musela nějak dostat a že
    to někdo musel zaplatit. Zjednodušeně řečeno: vydělíte-li tyto náklady
    počtem kopií a přidáte určitou částku představující zisk, dostanete cenu
    knihy.
  </para>

  <para>
    Dnes už ale médium, na němž se obsah přenáší, nemusí nijak souviset s
    médiem, které slouží ke spotřebě. Informaci je možné poslat po síti, a to
    je samozřejmě zdarma. Na druhém konci vedení si uživatel může kopii sám
    vytisknout - na vlastní náklady a v kvalitě, jakou si může dovolit
    <footnote><para>V době, kdy jsem začal psát tento článek, jsem
    předpokládal, že od komerční životaschopnosti těchto technologií nás dělí
    ještě několik let. V tom jsem se však mýlil: svůj provoz zahájila služba
    tisku na počkání newspaperkiosk.com. (Pozn. Ta sice později zanikla, ale
    po ní přišla služba lulu.com a ta se zatím zdatně
    drží.)</para></footnote>. Kromě toho už není potřeba vlastnit <preklad
    id="master_copy" pad="4"/>; už samotný koncept <preklad id="master_copy"
    pad="2"/> (tj. sazby pro tisk, resp. formy pro lisování disků,
    pozn. překl.) je totiž zastaralý. Vytvoření dokonalé kopie tištěného díla
    je celkem obtížné, snadno však vytvoříte kopii vadnou nebo
    neúplnou. Naproti tomu, existuje-li dílo v digitální podobě, je pořízení
    dokonalé kopii triviálně jednoduché. Vyžaduje-li něco zvýšené úsilí, je to
    vytvoření kopie nedokonalé.
  </para>

  <para>
    Účtuje-li si tedy někdo stejný poplatek za každou kopii - bez ohledu na
    celkový počet kopií a na to, kdo je vyrobil - je to
    neospravedlnitelné. Náklady na výrobu a distribuci díla jsou dnes z
    podstaty věci fixní, tzn. nerostou už s počtem vyrobených kopií. Ze
    společenského hlediska se dá říci, že každý dolar, který spotřebitel
    utratí nad rámec nákladů na vytvoření vlastního díla, je zbytečný, a
    překáží dílu v tom, aby se šířilo svou vlastní silou.
  </para>

  <para>
    Internet způsobil to, co <preklad id="stationers" pad="1"/> nikdy
    nepředpokládali: z argumentu, s nímž předstoupili před parlament, učinili
    ověřitelnou hypotézu<!--"testovani hypotez" je asi pojem ze
    statistiky. Je mozne, ze autor vidi nejakou souvislost s timto?
    -->. Budou autoři tvořit, aniž by se výsledky jejich práce šířily
    centralizovaným způsobem? Jakékoliv publikování na internetu je
    dostačující odpovědí: samozřejmě, že budou. A také to už činí. Stejně tak,
    jako si uživatelé osobních počítačů zvykli na to, že si hudební nahrávku
    zkopírují a zápis na kompaktní disk (CD) si provedou doma, si také si
    hudebníci - pomalu, ale jistě - zvykají na to, že své nahrávky nabízejí
    zdarme ke stažení<footnote><para>Například www.mp3.com. (Striktně vzato
    se na mnoho příspěvků na tomto webu sice copyright vztahuje, ale to je
    mnohem spíše právní reflex než cokoliv jiného. I tyto nahrávky sem byly
    umístěny s úmyslem, aby si je lidé stahovali, poslouchali a sdíleli - a
    přesně to se s nimi děje.)</para></footnote>. Na internetu je již
    teď k dispozici množství kratších literárních děl <!--
	"fiction and non-fiction" - "fiction" by mohlo být "sci-fi", ale jak
	potom přeložit "non-fiction"? "literatura faktu" není - co do
	obecnosti - na stejné úrovni jako "fiction" (tj. je to jen podmnožina
	"non-fiction". Např. "beletrie" je pak zase obecnější než "fiction" i
	"non-fiction".
    -->nejrůznějších žánrů.
  </para>

  <para>
    Tisk ani vázba knih na zakázku se stále příliš nerozšířily, ale za to může
    jen vysoká cena zařízení, kterých je k tomu zapotřebí. Tato cena se ale
    postupně snižuje a je jen otázka času, kdy jimi bude vybaveno každé
    kopírovací centrum. Co se týká distribuce, není mezi hudbou a textem žádný
    podstatný rozdíl. S tím, jak bude klesat nákladnost technologií tisku a
    vazby, bude autorům stále více zřejmé, že mají k dispozici stejnou
    alternativu jako hudebníci. A stejný bude i výsledek: rostoucí množství
    "materiálu", který bude - dle záměru autora - k dispozici bez omezení.
  </para>

  <para>
    Někdo možná namítne, že se spisovateli je to jinak, totiž že jejich
    existence závisí na copyrightu více, než jak je tomu u hudebníků. Hudebník
    přeci jen vystupuje, a to, že nabízí své nahrávky zdarma, nepřímo zvyšuje
    jeho zisk - větší publicita znamená více vystoupení. Spisovatelé však
    žádná vystoupení nepořádají; k publiku se nedostanou osobně, nýbrž jen
    skrze své dílo. Co by si počali, kdyby měli vymyslet způsob financování
    své práce, jenž by nespočíval v umělém vytváření nedostatku?
  </para>

  <para>
    Představte si tu nejjednodušší situaci: přijdete do kopírovací firmy a
    řeknete prodavači internetovou adresu knihy, kterou si přejete. Prodavač
    se za několik minut vrátí s čerstvě vytištěnou knihou v pevné vazbě -
    přesně s tou vaší z Internetu. Na pokladně namarkuje částku a řekne: "Dělá
    to osm dolarů. Chcete zaplatit jeden dolar navíc jako příspěvek autorovi?"
  </para>

  <para>
    Odpovíte, že chcete? Možná ano, možná ne. Uvědomte si ale, že když muzea
    vybírají dobrovolné vstupné, lidé často platí. A stejná dynamika se
    dostane ke slovu i u kopírky. Pro většinu lidí je potěšením přidat k větší
    částce pár drobných, pokud už drží peněženku v ruce a pokud jsou
    přesvědčeni, že se jedná o dobrou věc. Představuje-li takovýto drobný dar
    problém, je to často spíše kvůli nepohodlí (vyplnění šeku,
    jeho vložení do obálky atd.) než kvůli samotným penězům. Ale i kdyby
    takto přispěla jen polovina čtenářů, nebo dokonce ještě menší část, autoři
    by si stále vydělali více, než kolik jim umožňuje tradiční systém
    autorských poplatků. A navíc by je těšilo, že ve věci distribuce díla jsou
    konečně spojenci čtenářů a ne nepřátelé.
  </para>

  <para>
    Zmíněný způsob (odměňování autorů) však není ten jediný možný a dá se
    snadno kombinovat s dalšími. Ti, kdo se nechtějí spoléhat na dobrovolné
    příspěvky, by měli zvážit použití systému <preklad id="fund_and_release"
    pad="1"/> (nazývaného též <preklad id="threshold_pledge"
    pad="1"/><footnote><para>Původní verze tohoto článku hovořila o systému
    "<preklad id="threshold_pledge" pad="1"/>). Brandt Cannici
    (strayform.com) však nezávisle vymyslel stejný systém a dal mu mnohem
    lepší název - <preklad id="fund_and_release" pad="1"/>. Ten se teď snažím
    používat i já.</para></footnote>). Tento systém je navržen se zřetelem na
    klasický problém "distribuovaného financování", totiž, že každý, kdo
    přispívá, chce před vložením svých peněz mít jistotu, že přispějí i
    ostatní. Systém <preklad id="fund_and_release" pad="1"/> funguje tak, že
    (předpokládaný) autor prohlásí, kolik peněz bude potřebovat na vytvoření
    nového díla - řeč je o "prahové částce". Zprostředkující společnost pak
    shromažďuje přísliby konkrétních částek, které dostane od
    veřejnosti. Jakmile celkový přislíbený obnos dosáhne prahové hodnoty
    (resp. tento práh o určité procento - odpovídající režii a také riziku -
    přesáhne), uzavře zprostředkující společnost s autorem smlouvu a vyzve
    přispěvatele k zaplacení. Výzva k platbě může přijít jedině v této fázi,
    tzn. je-li k dispozici dost peněz k realizaci díla. Zprostředkovatel drží
    peníze v úschově a platí autorovi podle sjednaného kalendáře. Poslední
    částka je vyplacena v okamžiku, kdy je práce dokončena a
    zveřejněna. Přístup k dílu musí mít kdokoliv na světě, tedy ne jen ti, kdo
    na něj přispěli. Pokud autor dílo nevytvoří, zprostředkovatel vrátí peníze
    dárcům.
  </para>

  <para>
    Systém <preklad id="fund_and_release" pad="1"/> má některé zajímavé
    vlastnosti, jež na monopolním trhu na bázi copyrightu nenajdeme. Výsledné
    dílo je k dispozici pro kohokoliv na světě a zdarma a autor i přesto
    dostal zaplaceno dost na to, aby ho vytvořil - pokud by býval potřeboval
    více, požádal by (na počátku) o větší částku a sám by viděl, zda je to pro
    trh únosné. Ti, kteří se rozhodli zaplatit, dali pouze tolik, kolik jim
    vyhovovalo, a nic víc. A nakonec, přispěvatelé nepodstupují žádné riziko -
    nedosáhne-li se na prahovou částku, nikdo nic neplatí.
  </para>

  <para>
    Samozřejmě ne všechny metody jsou takto ušlechtilé. Před několika lety
    přijala uznávaná autorka Fay Weldonová okázale peníze od klenotnictví
    Bulgari. Díky nim pak napsala novelu, v níž evidentně představovala zboží
    této společnosti - zejména tím, že knihu pojmenovala "The Bulgari
    Connection". Kniha měla původně vyjít v omezeném počtu výtisků, pro
    komerční potřeby firmy. Jakmile ji však Weldonová dokončila, dala ji
    vydavateli, který ji pustil k veřejnosti. Znamená to, že v budoucnosti
    budeme muset úzkostlivě zkoumat, zda jakákoliv tvůrčí práce nejeví známky
    skrytého komerčního sponzorství? Možná ano, ale na tom není nic nového
    - <preklad id="product_placement" pad="1"/> vznikl v kontextu tradičního
    copyrightu a v tomto prostředí se dočkal rozkvětu, jaký by ho potkal tak
    jako tak. Pokud jde o sponzorství, není copyright ani příčinou ani
    prostředkem. Bylo by zvláštní <!-- TODO "out of touch" --> vidět ve
    vydavatelském průmyslu sílu, která způsobuje nižší míru "komercializace".
  </para>

  <para>
    Toto je pouze několik příkladů, jak lze podpořit tvůrčí práci bez
    copyrightu. Existuje řada dalších metod<footnote><para>Popis jedné z
    metod financování a průzkum využití některých dalších uvádí článek <ulink
    url="http://firstmonday.org/htbin/cgiwrap/bin/ojs/index.php/fm/article/view/673/583">"The
    Street Performer Protocol and Digital Copyrights"</ulink>, autorů Johna
    Kelseyho a Bruce Schneiera</para></footnote> a mnohé existovaly dokonce
    předtím, než Internet přinesl možnost pohodlných a přímých
    mikroplateb. Zda konkrétní umělec využije tu nebo onu metodu, není
    podstatné. Podstatné je snížení "tření", které komplikuje platby malých
    částek. Pak si autoři sami najdou mechanizmus, jak příslušný objem peněz
    přijmout. Ti z ekonomů, které okouzluje trh jakožto univerzální řešení
    všeho, by si tyto možnosti měli zamilovat (dá se však předpokládat, že v
    mnoha případech tomu tak nebude - mnoho ekonomů totiž nesnese pomyšlení,
    že by něco zůstat bez vlastníka).
  </para>
</part>